Na našem webu používáme cookies.
Některé z nich jsou k fungování stránek nezbytné, ale o těch ostatních můžete rozhodnout sami.
Jednou z nich je Pavlína Mokrá. V rozhovoru mluví o tom, jak se pozná, že něco v týmu nefunguje, jak vypadá důvěra v praxi a proč je někdy důležité udělat krok zpět, než se pustíme do změn.
Jak bys popsala roli navigátora v ICE?Navigátor je někdo, kdo propojuje lidi a týmy s firemní strategií. Zná firmu zevnitř, ví, co se kde děje, a pomáhá tomu, aby všichni šli stejným směrem. Důležité je rozumět byznysu i lidem – a to nejen zvenčí, ale i zevnitř. Pomáháme taky s rozvojem lidí a s řešením konfliktů.
Tvoje první velká výzva v roli navigátora byla v týmu elektroinstalací. Co se tehdy dělo?Ten tým byl v krizi – vázla komunikace, důvěra, kvalita práce šla dolů. Bylo to těžké období. Mým úkolem bylo zjistit, co přesně se děje, a proč to nefunguje. A hlavně to udělat nezaujatě, ne jen podle toho, co říkalo vedení.
Jak jsi postupovala při hledání příčin problémů?Nešla jsem cestou rychlých soudů. Mluvila jsem s lidmi, poslouchala je, získávala jejich důvěru. Díky tomu začaly vyplývat souvislosti, které byly předtím neviditelné. Až pak se ukázalo, co bylo skutečně potřeba změnit – někdy to znamenalo i personální změny.
Co tě tehdy nejvíc překvapilo nebo potěšilo?To, jak silná může být vzájemná pomoc mezi dvěma úplně odlišnými týmy – třeba montérů a programátorů. Příjemně mě překvapila jejich ochota si navzájem vyjít vstříc. A pak taky to, že lidé, kteří měli připomínky k fungování, nakonec sami převzali odpovědnost a stali se lídry.
Co pro tebe dnes, s odstupem času, znamená být navigátorkou? Jak se ta role vyvíjí?Práce navigátora mě baví a naplňuje, vidím v ní smysl a přínos jak pro lidi, tak pro firmu. Bez kontextu na obě strany to může drhnout. Role se vyvíjí i s ohledem na růst firmy, na náročnost projektů, vytížení lidí. Co zůstává stejné je naslouchání, důvěra, běžné lidské i pracovní situace k řešení.
Změnil se v ICE za ty roky přístup k lidem nebo ke změnám?Přístup k lidem se nezměnil. Protože už od samého začátku byli lidé na prvním místě. Jako firma si uvědomujeme, že na dobrých lidech a jejich know-how firma stojí. I proto máme první hodnotu tým, na lidech záleží. Když fungují lidé, tak se to zrcadlí i do výsledků firmy.
Co je teď tvoje hlavní výzva? V jakých týmech aktuálně působíš?Firma roste, s tím i počet lidí a nejrůznějších situací, které je potřeba řešit. Mám na starosti tým instalací, výroby, nákupu, skladu, financí a projektových kontrolorek, právníků, IT a HR, celkem cca 70 lidí. Výzvy přicházejí každý den. Vzhledem k počtu týmů je největší výzvou správně rozvrhnout čas, prioritizovat. Občas vidím výzvu v tom, že stojím na hraně, získávám spoustu důvěrných informací, ze kterých musím vyvodit závěry pro strategii, ale zároveň přitom nesmím narušit svěřenou důvěru jednotlivých lidí.
Co poradíš novému člověku v týmu, který má pocit, že se ztrácí, nebo neví, kam patří?Díky propracovanému firemnímu i následně týmovému onboardingu by k tomuto pocitu nemělo vůbec dojít. Jak se člověk cítí, zda má dostatek informací, řešíme na každém individuálním setkání s navigátorem. A pokud se tenhle pocit objeví někdy v průběhu, rada je jednoduchá: Když něco nevíš, nejsi si jistý, cokoliv řešíš, necítíš se dobře, obrať se na svého navigátora.
A co o Pavlíně říká kolega Tomáš Ptáček?"Před pěti lety jsem si Pavlínku vybral do týmu nákupu, kde sice už nepůsobíme ani jeden, ale spolupráce s ní byla radost a zábava. Dnes jsme ve vztahu Leader - Navigátor pro tým instalací a opět se mi s ní spolupracuje velice dobře. Pavlínka je spolehlivá a zodpovědná, prostě týmový hráč, který přispívá k celkovému úspěchu týmu. Je ochotna nést odpovědnost za svou práci, efektivně řídí svěřené úkoly a řeší konflikty a neshody. Intenzivně spolupracuje s kolegy, kterým jasně a srozumitelně sděluje informace, aktivně naslouchá jejich názory. Je vždy pozitivně naladěná a motivovaná, proto je schopná budovat pozitivní pracovní vztahy."
